JIHOZAPAD USA (napsala Jana Aubrechtova -
Zebirkova)
(Honza T.,Aleš Č.,Pavel J.,Vladka Boudova, Tomas A.)
Byla jsem zvolena a pověřena sepsáním několika řádků týkajících se cestování po jihozápadě USA. Veškerá organizace této dovolené byla ponechána panu Aubrymu, musíme pochválit za důkladné propracování programu.
Odjíždíme v neděli po obědě. Nedělní dopoledne se Pavel s Honzou věnovali ještě posledním úpravám trávníku na golfu (nikdo to neumí tak dobře). Těsně před odjezdem vytváříme památný picture u baráku, chlapci otevírají první tykadla a vyjíždíme s vypůjčeným autem směr Moab.
Na tachometru máme 11 450, k tomuto údaji se ještě vrátím. Do Moabu je to kus cesty, v Silverthornu najíždíme na dálnici a jedém. Úkolem dnešního dne je pouhé přemístění, takže zastávkami uspokojujeme jen potřeby auta, naše osobní a nesmím zapomenout na potřeby Pavlovy tasemnici. Po druhé zastávce a také poslední na území Colorada, navštívili jsme Subway- plněné bagety dle libosti, dochází v autě k opakovaným únikům plynu ze zadních řad. Hlavním aktérem této akce je hrdina Pavel, ostatní účastníci jsou silně přiotráveni a ještě více znechuceni. Po několika mílích po překročení hranic s Utahem sjíždíme z dálnice, je to změna. Místo nudné dálnice a okolní ještě nudnější pouště, se dostáváme do kaňonu řeky Colorada. Míjíme typickou americkou benzínovou pumpu, dřevěná bouda, polorozpadlé stojany a všude přítomná americká vlajka, jen ten ztrouchnivělý pumpař tam chybí.
Pumpa Copa asi Pavel proved?
Do Moabu přijíždíme již za tmy. Musím upozornit, že je stále teplo teplíčko. Kemp je kousek od města, představuje ho pruh mezi silnicí a skálami a jedna suchá toaleta. Stavíme pouze postačující síťky stanů a vyrážíme na nákup, do této doby se dá říct, že jsme se do auta vešli, ale pytle žrádla jsou teď všude. A nesmím zapomenout na dva obrovité balíky dřeva na táborák (pokárání: Aleš si nevzal kytaru!). /kdybych ji vzal, to by urcite bylo reci, ze auto neni nafukovaci atd-pozn. Ales/ První večer, první a poslední táborák. Má osobní stížnost Aleš strašně chrápal. /trochu ryma - pozn. Ales/
Probuzení do pondělního rána bylo příjemné. Jak jsem se kdesi dočetla o Moabu, že předností Moabu není jeho velikost ani skvostná architektura, ale jeho čarokrásné okolí. Mají recht. Po dlouhé snídani se rozdělujeme na dvě skupinky - já, Honza a Pavel + autíčko do Arches a zbytek se chystá na zdolávání místních skalisek.
Národní park Arches – pro představu je to dosti prapodivná, vyprahlá krajina, kde se zničehonic zvedají rudé a okrové pískovcové monolity a je tu více než 1800 přírodních mostů, oblouků a oken. No, co dokáže eroze. Začátek parku projíždíme autem po úzké asfaltce až k vyhlídce na Delicate arch. Delicate arch se stává i našim prvním cílem hiku, míjíme polorozpadlou chatrč, dříve ranč nějakého Wolfa a odtud je to asi 5 km k oblouku. Protože kus stezky je v opravě, jde se po provizoriu, brodíme se pískem. A pak stoupání. Je horko, vedro, hic! A pak na vrcholu, krása, „jée, to je pěkný a velký…..“, oblouk stojí osamoceně na hraně hlubokého kaňonu. Je to nejfotografovanější oblouk v Americe, člověku se při pohledu na tu krásu tají dech. Třikrát hurá pro erozi. Našim druhým cílem se stává lokalita Devil´s Garden s vyšší koncentrací oblouků. Krátké posvačení, přikrmujeme i místní čipmanky a jde se. Jako první obdivujeme Landscape arch, což je úchvatný 108 m široký oblouk, je tak křehký a nestabilní, že se obdiv provozuje pouze na dálku. Pokračujeme dále po stezce, ze které odbočuje celá řada kratších stezek a tras k obloukům a jiným zajímavých skalním formacím. Občas se vydáme po nějaké kratší, ale pak se opět vracíme a držíme se původní stezky, která nás dovedla až k Double O arch, dvojitý oblouk. Foto a rychle zpět, čas se nachýlil a my máme sraz s naší druhou částí, takže kvapně obracíme.
Naše horolezce a horolezkyni nabíráme přímo pod skalou. Tomík stále ještě nenabažen, zdolává horstvo a hecuje ostatní. Pavel a Honza neodolali. Musím se zmínit o obrovském výkonu statečné horolezkyně Vlaďky. A dále musím upozornit i na smůlu Aleše, který se zranil, strhnul si na prstíkách kůži z polštářků, au au.
Podvečerní nevydařená akce – Hledání vodopádu. Byli jsme informováni o místním nádherném vodopádu. Akce byla časově nenaplánována a hledání vodopádu za tmy bylo ultraproduktivní. Došlo k rozdělení skupiny. Proto žádám o dovyjádření, pouze nějaká zmínka o racích. /pri myti a pokladani plavacku v mistnim potucku za svitu celovek, sme si vsimli, ze dno je poseto rakama - a tak sme meli strach o chlapce-pozn.Ales./. Já byla ve skupině s Vlaďkou, Tomem a jedna čelovka. Ale musím říct, že s Vlaďkou nemám strach, protože je vždy připravena rychle zasáhnout pumu kamenem, který má vždy při ruce či již v ruce.
Protože koupání pod vodopádem neproběhlo, neoprávněně jsme vnikli do jednoho kempu v Moabu, kde jsme se pořádně řádně umyli po tak náročném dnu. Pak už jen sytá večeře u pana Mc. Donalda a spát. I přes změnu složení mého stanu, s Honzou jsem to taky nevyhrála, chrápe vic nez Aleš.
Úterý, rychlé zapakování, snídaně na parkovišti supermarketu Citymarket a zase jedem o kus dál. Dnešním cílem je jezero Powell. Cestou míjíme Monument Valley, pouze fotka a jede se dál. Upozorňuji na značné vedro, díky za klimatizaci. Frčíme a najednou po pravé straně neznámá vodní plocha, chlapci návrh, že bude koupačka, dívčí část zcela nadšení neuvítala. Sjíždíme z cesty, na prašnou silnici,dál a dál, ale ouha, je to tu samá díra. Při jedné manévrovací akci, vyhýbání se díře, autíčko z levoboku minuly keře. Ajejej autíčko jako kdyby ho někdo objel pětikorunou, nu což, už na nás nikdy nezapomene. Po konečném vymanévrování a zaparkování, scházíme k vodě, chlapci hupsli akčně do plavek, ale to byl na dlouho konec akce. Po kotníky ve vodě tam zevlovali tak půl hodiny, pak se na minutu ponořili a to bylo celé koupání.
Úplně bych zapomněla upozornit na Honzovo město, Mexican Hat, kterým jsme projížděli. Obědváme v městečku Page, v dalším oblíbeném fast foodu, tentokrát KFC. Rychlé poobědvání a popojíždíme k lake Powell. Zde navštěvujeme informační centrum, dozvídáme se, že hráz je 213m vysoká a něco možná ještě zajímavějšího a tj., že je zde možnost vypůjčit si motorové čluny. Tento nápad zdá se nám velmi lákavý a tudíž vyrážíme do střediska s půjčovnou a přístavem. Na místě jsme okolo páté, to už se bohužel loďky nepůjčují, rozhodujeme se, že přespíme a na loď půjdeme zítra. Popojíždíme do doporučeného kempu, upícháváme se přímo u jezera. Dnešní večer patří Alešovi a Honzovi, kteří se decentně upravili whiskou a teplou Stellou./just a little bit - pozn.Ales/
Probuzení do středy je větrné. Budím se časně a užívám si východ slunce, Pavel šel nalovit snídani a ostatní chrápají. Bohužel Pavlovi se nedaří, takže k snídani je opět jen oschlá bageta. Balíme a vyrážíme si půjčit loď. Všichni se těšíme jako blechy.
Výlet na lodi. Musím říct, že půldne strávené na lodi bylo nejlepším zážitkem cele dovolené. Chlapci se ujímají řízení, mají hračku, a svítí jim očička jako malým klukům. Pro zpestření jsme si ještě vypůjčili nafouknutý kruh tahající se za člunem. Postupně jsme se prostřídávali na kruhu, kaskadérské kousky byly k popukání. Nejpikantněji skončila má akce, kdy jsem při rychlé jízdě raději ztratila svá tanga, něž bych se v té rychlosti pustila kruhu. Ale dlouho jsem je držela na kotníčku, ale i přesto nakonec sklouzly. Ke smůle pánů jsem naštěstí s sebou měla náhradní kalhotky. Powell je klidné jezero, obklopené pískovcovými skálami a vyprahlou pouští. Pobřeží jezera je dlouhé více než 3000 km, což je dokonce více než celé tichomořské pobřeží USA, a vyplňuje celkem 96 bočních kaňonů a soutěsek. My jsme s loďkou projížděli jedním z kaňonů, bylo to krásné. Čas na lodi však rychle vypršel, my se vraceli a v přístavu hle pěkně tlustý ryby. To by byla bašta, Pavel nahazuje, mlask a škub, ryba mu sežrala háček i s návnadou. Smůla. A to je konec výletu na lodi./za zminku jeste stoji, jak to Aubry na ceste zpet hnal naplnej plyn a ja ho upozornil na jednu vlnu od protijedouci lodi. Aubry jak za starych casu nezavahal a opet jako vzdy nezodpovedne na ni najel tim nejvhodnejsim zpusobem, takze cely clun se ocitl tak 2 metry ve vzduchu. Holkam to trochu nabouchalo pozadi, tak byli chvili nakrkly. pozn.Ales/
Kapr ukous voblera. Za povsimnuti stoji Aubryho opet skodici smich.
Naše přismahnutá těla usedají do vyhřátého auta a hurá na Grand kaňon. Bohužel jsme v časovém skluzu a na Grand kaňon dorážíme až po západu slunce, nuda pruda. Máme smůlu i na kempy, míjíme dva, obal full, vracíme se dost daleko zpět a hledáme kemp. Cestou máváme nespočetnému množství srnek, které jsou všude kolem. Po desítkách mílích konečně prázdný kemp, honem postavit stan a do pelechu. Upozornění razantní změna počasí. Spím nabalená i v kulichu.
Ráno všichni stáváme časně, probuzeni vlezlou zimou. Po zkulturnění, všichni jsme si dali ranní sprchu, vyrážíme zpět na Grand kaňon (Velký kaňon řeky Colorado). Grand kaňon je skutečně velkolepý, jeho rozměry jdou mimo chápání. Děláme pár foteček a míříme na snídani do místního fast foodu. Hned u vchodu slyšíme u zaměstnanců známý jazyk, náš rodný. Češi jsou prostě všude. Po krátké snídani pokračujeme do dalšího národního parku a to Zion.
Zion je tvořen soutěskou po jejíž stranách se zvedají mohutné skalní stěny. Po parku jezdí kyvadlová doprava. Využíváme místní autobus a necháváme se zavést na konečnou, odkud vyrážíme po stezce Riverside walk až k místu, kde řeka zalévá celé dno kaňonu. Koryto je mělké a my se vydáváme korytem řeky po stezce The Narrows (úžiny).. Je horko, takže je příjemné mít nohy ve vodě. Postupně se koryto řeky zužuje, stěny se tyčí do závratné výšky a teplota klesá. A najednou nohy ve studené vodě, nic moc. Dnes máme opravdu štěstí na Čechy, potkali jsme další dva.
A večer? No večer jedině v Las Vegas. Las Vegas je velkolepé, záře města je vidět desítek mil před příjezdem. A pak najednou miliony světel, neonů před námi, je to opravdu čarokrásné. Parkujeme u Mc.Donalda a vydáváme se na procházku po hlavní třídě (Stripu). Na Stripu stojí zmenšené verze Benátek, Paříže, New Yorku, Monte Carla. Je to tady plné lidí, ruchu, velmi dynamické. Užíváme si toho tetelení, vychutnáváme fontánu s hudebním doprovodem, vodní souboj polonahých tanečnic a nakonec se před blikáním neonů ztrácíme do kasina. Usedáme k automatům a zkoušíme naše štěstí, žádná sláva, jednou dole jednou nahoře. Na závěr chlapci neodolají ruletě a vsázejí minimální sumu a mají štěstí, pak znova a do třetice, bankrot. Opouštíme kasino a posléze i Las Vegas. Musíme pochválit trpělivost Aleše, který chytnul při výjezdu z LV na semaforech vlnu červených, ale nervy nepovolily. Pozdě v noci lépe řečeno brzy ráno přijíždíme do kempu uprostřed pouště. Stavíme stan a jde se spát.
Pátek, probuzení je horké. V našem tvrdém spánku uprostřed pouště nás vyrušil správce kempu. Po chvilce hledání peněz za ubytování opět všichni usínáme po bouřlivé noci v Las Vegas. Probouzíme se ukrutným vedrem, mírně zapaření. Jsme jednoduše řečeno na poušti. Pro snídani si jedeme do Las Vegas. Posilněni vyrážíme do národního parku Red Rocks. Je tady horko, spousta kaktusů a pěkné skály. Vyrážíme po jedné stezce nestezce blíže ke skalám k lezeckému stanovišti. Cestou pozorujeme flóru a faunu zdejšího parku. Z fauny máme tu čest pozdravit jednoho chřestýše, moc nadšená z toho nejsem. /skoro jsem na nej slap- Ales/ Po nejednom ztracení stezky a překonání nástrah divočiny dorážíme do cíle, úzkého kaňonu s lezeckými cestami. Mírně překvapeni co je tu lidí, se chlapci vrhají do lezaček a sedáků. Všichni jsme si to na pískovcové skále vyzkoušeli, Tomík opět nedostatečně uspokojen. Mohl by lézt od rána do večera. V půli odpoledne pomalu balíme a je před námi přesun do okolí Bryce kaňonu. Počasí už je chladnější. Mám tady jednu poznámku, že Pavel dnes ukrutně prděl a strašně smrděl. Večeříme v Subway místní bagety, až na Honzu, který si s sebou přinesl kuřátko a jako správný český bořík si ho tam vytáhl. Do kempu poblíž Bryce kaňonu přijíždíme až večer, neodrazeni cedulí, že kemp je full, nacházíme pěkné místečko pro naše stany. Honza se na noc ukryl před medvědy do auta plného jídla.
Budíček v sobotu je časně ráno. Máme před sebou dalekou cestu zpět domů, takže musíme vše stihnout kvapem. A taky, že jo. Kvapně do národního parku Bryce kaňon, rychlá fotka na vyhlídce a to je konec. Dovolená končí a zbytek dne trávíme v autě na dlouhé cestě zpět domů. Do Keystonu přijíždíme okolo páté a teď se vracím ke stavu tachometru, zapomněla jsem si konečný stav opsat, takže kdo má chuť, může si to spočítat podle mapy. Ještě zastavujeme pro leštící pastu, abychom zamaskovali šrámy na autě. A to už je opravdu vše.
