Velikonoční SKIALP v Nízkých Tatrách

– duben 2004 – napsal Aleš Černý

/Marek, Aleš, Pavel/

Po skoro půlročním horským absťáku v Irsku jsem s Pavlem ukecal na tento výlet pouze Marka. Všichni se neustále kasali, že by jeli, ale nakonec bylo jen to ALE. Počasí na internetu předpovídalo velice špatné vyhlídky, navíc nebezpečí lavin mělo mít stoupající tendence - skoro až na čtyrku. Takže jsme do poslední minuty našeho odjezdu špekulovali, kam vlastně pojedeme. Nakonec nás Pavel přeci jen přesvědčil jet do Nízkáčů – což se nakonec vyplatilo – skutečnost a předpověď počasí se markantně lišily.

Cesta utekla celkem rychle, ale zažili jsme někdy až kruté chvíle, protože v Pavlovo autě nefunguje kazeťák, takže naší hlavní činností při jízdě byly pokusy o naladění nějaké kvalitní muziky – musím říci, že nejen rockerovo srdce pláče co se úrovně musiky na českých rádií týče. A o slovenských (dříve kvalitnějších rádií) raději ani nepíšu.

/ Tímto vyhlašuji konkurs na novou, rockovou, celorepublikovou stanici – sakra už dost bylo utahaných, nudných, tisíckrát ohraných písní / Rockeři všech zemí spojte se. J

Slovensko nás uvítalo krásným východem slunce a již kopce Fatry předpovídali dostatek sněhu a kvalitní počasí. Na místo jsme dojeli někdy kolem 8 ráno. Čertovica, kde jsme nechali stát Pavlovo auto, je součástí hřebene Nízkých Tater. Takže rychle šup do bot a do lyží a po zaplacení parkovného /80,- Sk na den/ okamžitě stoupáme vzhůru do „stěny“. Batohy nás tíží a je opravdu horko. Z hřebene se nám ukazuje krásný výhled na Vysoké Tatry a posléze i na Západní Tatry.

Cestou vzhůru po hřebeni začíná profukovat, ale sluncem ozářená panoramata v nás probouzejí takové ty pocity, které zahřejí každého horala.

Foto: Pohled na hřeben k Dumbieru.

Po cestě vidíme pár nadšenců, jak již sjíždějí nějaké ty žlebíčky. Docházíme na Štefánkovu chatu pod Ďumbierem, kde dáváme piva za padesátikorunu. Spát budeme na karimatkách na chodbě, protože všechny pokoje byly obsazeny. Uleháme kolem 24.00 po jízdě a prvním výšlapu a výčapu – celkem unaveni. Samozřejmě na nás šlapou pozdně příchozí vožerové a ráno nás zase budí ranní ptáčata.

Po snídani pádíme přes Ďumbier po hřebeni dále na Chopok a opět na Kamennou chatu. Vidíme pár nadšenců jak rýpou do sněhu na severní straně hřebenu a zkoumaj možnosti pádu lavin. Není to tak zlé. Už už chtějí začít sjíždět, když přijde nějaký legrační strejda a povídá jim, že se to nesmí sjíždět, páč by splašili kamzíky…. No ti ochranáři to opravdu někdy dooooooooost přeháněj. Chlapci byli měkký tak to vzdali.

Fota: Dzegr namaděru. Marek na hrebeni.

Na Dumbieru. Z leva: vjezd do Meteorologického žlebu, vrchol Chopku a Kamenná chata.

Po příchodu na Kamennou chatu dáváme opět piva… je všude celkem frmol – jsou přeci svátky. Vidíme pár pašáků jak sjížděj meteorologický žlab. Sníh se zdá být OK. Protože na Kamennéj chatě je na spaní plno- necháváme bágly zde a sjezdem Polany sjíždíme na chatu Bjornson. Sjezd je opravdu vynikající – od poloviny sedla se sněhový povrch začíná prolamovat – a odletují od nás ukrutné kry. – takže tento sjezd nebyl vůbec chudý na pády. Pak se pokračovalo lesem, kde nebyla nouze o skoky přes potok. Opravdu vydařená taškařice.

Foto: ze sjezdu

Na Bjornsonu se pro nás našel jeden tajný pokojíček a šup už do sebe lejeme jednoho Zlatého bažanta za druhým…. Cena fajn – 25,-Sk. Barmanku tu dělá dvojnice Kačky Košařů – takže nejen srdce nás všech poposkočilo. Naštěstí neměla tak hezký nos. V deset se standardně tady zavírá tak pádíme do Junior hotelu na diskošku. Pozor vše absolvujeme v přezkáčích a v lyžařským. Po seznámení s místními provádíme skialpinistické tanečky. Vskutku taškařice.

Ráno pádíme nahoru na Kamennou chatu a protože se zhoršilo počasí sjíždíme na juh Chopku do Srdečka, kde nás nabírá horská služba a přibližuje nás na Tále. Pak uplácíme jednoho místního údržbáře z hotelu Partyzán 3set korunou, jež Pavla hodil pro auto do Čertovice. Pak následují kúpele a zastávka ve Vrútkách, kde nás v Harley klubu nevítají žádnou live musikou. Takže dáváme něco do žaludků a pokračujeme k domovu.

AČ