FLORIDA 16.10-23.10. 04 (Honza; Ales-Cernoch,Anakondak;Pavel-Centes-Henky)

Napsal Honza Tolar

Koncem srpna dostavam napad jet si odpocnout(po cem?)na Floridu. Kluci souhlasi, nikdo zatim netusi, ze se v zari chysta dovca s Aubrym, Vladkou a Janou na jihozapad USA. Proto objednavame letenky za bomba cenu 196USD na 16.10 a 26.10. Den pred odletem s Pavlem koncime na golfu. Jeste ten vecer Pavel ztraci hodinky. Ze by to byl neceho zacatek?

Rano vyjizdime v sedm hodin nasim autem. Nechavame ho na letistnim parkovisti za poplatek 7USD/den. Z Denveru odlitame 10:13 AM. Ctyrhodinovy let do Miami probehl bez problemu. Po priletu objevuji nehody v batozih. V prirucnim mne vyteka stava z pracne pripravenych prirodnich rizecku. Nejlepsi triko a kratasy v riti. Ve velkym baglu se pro zmenu vysypalo pul kila Tangu. To to pekne zacina.

Letistni autopujcovny nam nabizeji nejlevnejsi auto za 765USD. To je kudla do zad. Hadame se o cenu s “nebo” v zaloze a po pul hodine odjizdime s Fordem Focus vinove

barvy za “pouhych” 700 babek. Je pet odpoledne vychodniho casu (dvouhodinovy posun dopredu oproti Denveru) a my to valime na South beach, pry nejvice zijici plaz s hotely a bary v Miami. Cesta trva hodinu,orientujeme se po dobre ocislovanych ulicich. Projizdime downtown, po moste se dostavame na ostrov, kde je nejznamejsi ctrvrt. Hned jdeme na plaz, ktera vypada celkem slusne. Na travniku vedle zaparkovanyho auta zjistuji skody v baglu. Tim horkem a vlhkosti se Tang temer rozpustil. Vsechny veci jsou vobleptany. I cerny snorchl ma barvu zapadajiciho slunce, jako rozvedcik v jedne knize. Jsem z toho pekne nasranej. Vybiram nejmene zasazeny krataky a kosili a hura do ulic.

V prvnim liquerstoru kupujeme Heinekeny. S ledem je strkame do igelitky a po jednom je z papiroveho pytliku vyprazdnujeme (alkohol se v USA nesmi konzumovat verejne). Hlavni trida je plna ruchu a my nevericne zirame na prehlidku kocicek ruznych narodnosti a barev pleti. Jazyky nam sami vylezaji z koutku ust. Ja z Cernochem preferujeme exoticke krasky asijskeho puvodu. Centes se nevyjadruje,ma prece Macika. Sice jsme hezci kluci, ale s tema igelitkama vypadame jako popilci. Tisice dekovnych dopisu…Vsude kolem je na lovu spousta opalenych, napomadovanych hezounku s buzerantskyma ksichtikama.

Kolem pulnoci uz zaciname byt trochu navaleny, Ales tradicne hebreji. Kdyz prochazime jednou z nejluxusnejsich venkovnich restauraci, tak se Cernoch rozbehne, odrazi a zacne skakat po stolech jako zaba po kamenech. Vsichni zkoprneli s hubou dokoran. Svoje cislo Ales zakoncuje ujidanim z vystavenych jidel. V bezpeci ukrytu kam dosprintoval, se ho ptame co to melo znamenat, jen odfrkne: ”Vas to nelakalo to udelat?” Oba kroutime hlavou, ale po chvili se tomu hlasite tlemime. O par minut pozdeji, na nemene rusne ulici si Mr. Anakondak nenapadne poodbehne k osvicene fontance a zacne ulevovat svemu mocovemu mechyri. Pri hlasitem hvizdani si macha svou chloubu v pruzracne vode. U jedne z restauraci odbocujeme ke krasne divce s ceduli Tatoo. Ales mezi nas hazi napad nechat si zkraslit telo. Vyzaduje kotvu, nic jinyho. My kyvame a divka ruskeho puvodu si zacne chystat nadobicko. Po pulhodine prace zdobi nase svalnata ramena asi peticentimetrova kerka

Asi dve hodiny po pulnoci se z Ocean drive presouvame na klidnejsi misto, kde v pohodli auta nizsi tridy hodlame ztravit noc. Finta privozrat se, aby utrpeni bylo snesitelnejsi vychazi jen Pavlovi a Alesovi. Ja netrpelive cekam na vychod slunce. U nedaleke fontany vyprazdnuji svuj 70l batoh a davam se do prani. Kolem devate s auta vyleza Pavel a za nim povedoma osoba s hornim pyskem pripominajici ohrnutou nohavici u teplaku. Je to Ales, ktery s hruzou zjistuje, ze jeho horni ret zdobi rada oparu. Po snidani v Subway se jedeme valet na proflaklou Miami beach. Po trech hodinach vivaldiho, za spolecneho vyroku “NEBAVI” balime a jedem z mesta pryc. Asi jsme vsichni cekali vic, ale nikdo nic nerika. Preci jenom jsme sabati a horalove.

Projizdime Miami po Highway c.1, stavime se ve fast foodu na jidle. Navstevujeme ostrov Key Biscane. Pred prijezdem do oblasti Keys delame zastavku v diving shopu a kupujeme potrebne veci na snorchlovani. Pavel s Alesem si vybiraji ve sleve komplet asi za 80USD, mne staci dokoupit jen ploutve, jelikoz jsem si nechal masku a snorchl poslat z CR.

  Pred setmenim dorazime na prvni z ostrovu, Key Largo. Nachazime doporucovany Nar. park John Pennekamp a v nem i kemp. Platime 63 USD na dve noci. U vstupni brany nas oslovi nejaky pan s moravskym prizvukem. V tomhle parku pry dela rangera jiz 15 let, v USA zije od sedmdesatyho tretiho. Moc jsme si nepokecali. Pekne za ta leta zdvojkovatel.

   J.P park ma rozlohu asi 5 km². Nic moc peknyho, vsude kroviny a stromy rostouci z more. Ma to takovy pralesovity nadech. A hlavne vsude miliarda komaru. Po peti minutach venku jsme kazdej napocitali pres 20 bodancu. Nastrikani sprejem proti hmyzu stavime stan a nad tykadly u stolecku debatujem o planu na zitrek. Kolem plateneho obydli smejci parecek hladovych myvalu. Jeden nepozorovane vleze do otevreneho auta a uz si to upaluje s Alesovo igelitkou plnou dobrot. Sproste nadavajici majitel s vidinou spanku na lacno, mizi za drzounem v jungli. Po chvili vyleza a vitezne drzi nad hlavou vetsi cast sve vecere. Po zbytek vecera zahanime nenazrance sutrama. Je nehoraznej hic a dusno. Pivo nam zacina stoupat do hlavy. Dlouha je noc,nepujdem spat…

Rano zjistujeme, ze nam ty kurvy prokousali podlazku stanu a mne i batoh. NEDARI SE!!! Ve Visitor centru objednavame snorchlovaci vylet lodi na 7 mil vzdaleny koralovy utes. Ve tri hodiny opousti pristav v Johna Pennekampa 15 metrova lod s 12 pasazery a dvema cleny posadky na palube. Na sirem mori, po nalezite instruktazi, jak machat rukama a nohama pri plavani, si navlikame vesty se stlacenym vzduchem v bombicce. Pote skaceme pres palubu, vyzbrojeni dig.fotakem Canon S410 v patricnem podvodnim puzdre, zakoupenym specialne pro tyto prilezitosti

Hned pri prvnim pohledu pod hladinu je mi jasne, ze predstava  naprosto ciste vody byla mylna. Voda byla zakalena, viditelnost cca 6m. Polomrtvej utes byl v hloubce od pul do dvou metru. Naladu nam vylepsuje pritomna fauna. Vidime rybky ruznych barev a velikosti, vcetne nekolika barakud. Dokonce se objevuje i zelva. Jsou vlny, tak po hodce a ctvrt uvitavame zvukovy signal k navratu na lod. Vecer jdeme spat brzy.  

Rano opoustime kemp a smerujem na 100 mil vzdaleny Key West. Ostrovy Keys jsou spojeny silnicnimy mosty, ktere jsou podpirany betonovymi piloty, vyrustajicimi z more. Nejdelsi most z Marathonu na Big Pine je sedm mil dlouhy. V roce 1994 ho drobatko ponicil Arnie pri nataceni filmu Pravdive lzi.

More ma zelenomodrou barvu, na prvni pohled velmi lakavou. Sjizdime ze silnice na nejhezci plaz ve statnim parku Bahia Honda. Na brehu je ovsem naplaveno travy, jako kdyz posecou na lukavickych polich. Snorchlujem, ale voda je zakalena, vidime sotva na dno. Nakonec shledavame nejvetsi zabavou nenapadne pozorovani slicne pani v bikinach na necelych 30m, za pouziti Alesovo dalekohledu.

Do 30 tis. KeyWestu prijizdime kolem paty. Sexualni orientace obyvatel je pry spravedlive rozdelena napul. No, budem si muset dat majzla. V Subway do sebe ladujeme bagetu, kterou nam pripravila neprilis pritazliva, ale velice mila Ceska. Projizdime hlavni tridu, bloudime v kubanskym ghettu, fotime nejjiznejsi bod USA vzdaleny 90 mil od Fidela, kroutime hlavou nad spinavym morem a zhnusene prchame.

Cestou zpet si kupujeme tykadla na zlepseni nalady. Pomaha to. Chudak Centes, vzdy kdyz mame s Alesem zizen, skonci za volantem. Atmosfera v aute se zlepsuje. Dokonce i zpivame. Z reproduktoru se k nam pripojuje hulakajici vlastenec D. Landa. Na ostrove Isla Morada by na nas mohlo cekat prijemne prekvapeni. Ales, jakoby zamestnanec retezce hotelu Rock resorts, muze uplatnit slevu v mistnim ctychvezdickovym hotelu. Cena pokoje by razem klesla z 200 na 65USD za noc. To jde ne? Zazrak se nekona, hotel je plne obsazen. Ales hudruje, ze nam lini bellmeni ani neotevtreli dvere od auta, pacholci nevychovany. Vracime se proto do J.P.kempu. Na brane uz nikdo neni, ale my projizdime, mame totiz kod na odemknuti vstupni brany. Jo, 30 dedek doma. Jeste ze jsme Cesi.

Rano projizdime vratnici pred prijezdem rangeru. V obchode, kde jsme pred tremi dny nakoupili ABC vystroj zkousi Ales vyreklamovat ploutve, ktere ho tlaci. Prodavac mu dava pouze pohodlnejsi boticky. Pridava i par tipu na snorkeling.

Po kratkej porade otacime o 180 stupnu a vracime se na Key Largo. Preci se nespokojime s jednim mizernym podvodnim dobrodruzstvim. Kupujeme vylet za 24.50 na osobu. Kapitan Ken nas odvazi na 5 mil vzdaleny koralovy utes. Ten je ve vetsi hloubce a more je klidnejsi. Vice nez desetimetrova viditelnost nas uspokojuje a my pod vodou blbneme, honime(ryby) a ja mackam jako Japonec. V nejlepsim se vybije baterie ve fotaku. FUCK! Po hodine se vracime v docela dobre nalade. Alespon neco za to stalo, i kdyz ve Stredozemnim mori je videt o dost lip.

  Vecer prijizdime do Everglades. Mila pani ve Visitors centru sjede pohledem nase polonaha tela a se skodackym usmevem konstatuje, ze nas komari sezerou zaziva. Cho, to jeste nevi,ze jsme vyzbrojeni pripravkem proti hmyzu. Projizdime park a ve vyletnim pristavisti Flamengo kupujem jidlo, ktere pred obchodem hned konzumujeme. Nahle Centes vykrikne: ”Hele alligator!” Asi dvoumetrovej krasavec si to plave tesne u mola. ”Cho, tak po nem neco slehni,” odpovime jednim hlasem. Hazime par kamejsku tesne vedle.

Zachody a sprchy v nedalekem kempu vypadaji, ze byly naposled pouzity v roce 1835. Tady musel mr… knez,napada nas prvni myslenka. O luxusnim kaknuti si muzem jenom nechat zdat. Strkame nabijecky do zasuvek a vracime se do auta s hnedym mrtvym deckem ve streve. Prekonani peti metru od auta povazujeme za hrdinsky cin. Venku to bzuci jako v ulu. Vytahuju sprej, dvakrat zmacknu a…kurva drat. Napln je v dencestru. V tu ranu jsem si vzpomnel na tu varujici osobu. To bude zajimavy postavit stan, blejskne mi hlavou. Nejak se nam to dari celkem brzo a dovnitr se dvema flaskami kvalitniho cerveneho vina za pet dolaru, vtahujeme asi 150 mosquitoes. Odpanime hrdlo jedne z nich a masakrujeme krveziznive hosty.

Rano opoustime nocleziste pod maskou japonskych velvyslancu. S nekolika zastavkami projizdime Everglades a v poledne vstupujeme na aligatori farmu. Platime 17$ vstup na pozemek, kde na nas ciha 3 tisice plazu. Zkoukneme krmeni a mirime k neckovite lodi pohanene velkou vrtuli, umistene za sedadlem ridice. Kanalem z pristaviste pomalu plujeme na otevrenou plochu. Vsude kolem nas pozoruje spousta zelv a paru velkych oci vycnivajicich nad hladinou. Konecne zrychlujeme a klouzeme po vode a trave hloubeji do baziny.

Cesta trvala asi pul hodiny. Celkem nebylo nic k videni. Proto s nama udelal ridic dve 360 stupnove otocky, asi aby si ty dolace chlapec zaslouzil. Po navratu na farmu jsme shledli hadi show s polomrtvou  kobrou. NUUUDAAA! Pak se chtel Centes nechat vyfotit se zlutobilym skrticem, ale musel by si vystat frontu mezi desetiletymi pionyry. Na nase nalehani to brzo vzdal.

Dalsi cil cesty bylo misto u more v severnim Miami zvane Hollywood. Udajne tam ma byt koralovy utes dostupny ze brehu. Ptame se domorodcu a ti nas posilaji na nejblizsi koral na Key Largo. Cho.

Se stestim brzy natrefujeme kemp. Kupujeme chmel, stavime stan a kochame se pohledem skrz plot na prirodni koupaliste, kde je zakaz koupani. Zaciname vazne premejslet o predcasnem navratu. Na tip kempovyho rangera jdeme zkontrolovat nedaleky bar. Davame pitcher piva. Ve stanu usiname do predposledni floridske noci.

Rano zacina problem z autem-nejde otocit klickem v zapalovani. Po pulhodine se zadari, a tak spechame na letiste prebukovat letenky. Je 22.10., ctyry dny pred planovanym odletem. Smula nas neopousti, za zmenu letu kazdy vysolime 100 zelenych. Zoufale brazdime vecerni Miami. Pri jedne s pisni od Metallicy vkladame do ust imaginarni hourkej brambour a dzemujem se stalym opakovanim slov Dzony sej hej. Pekne nam jebe. Opet nemuzeme nastartovat. Hodinu se trapime, ale motor preci jen naskoci. Jedeme odevzdat vuz s vidinou vraceni casti penez.. Omyl. V autopujcovne, kde vladne ekvadorska familia s nami vyrazi dvere. Rikame si, ze se porad jeste NEDARI. Alespon nas odvazi na letiste, kde musime prenocovat.Letadlo do Denveru odlita rano v 8:16. Okupujeme zapadly koutek v hale u vrat na letistni staveniste. Rano se shodujeme, ze jsme prave ztravili nejkvalitnejsi noc. Cestou k odbavovaci prepazce kupujeme za10 $ los a kupodivu vyhravame 50. Beru jeste jeden a nic. Tricet plus je slaba naplast na vsechny trampoty. S nasim pechem bude sedet v letadle nakej Borik se siskou dynamitu pod bundou. Nastesti maji dneska teroristi voraz.

Vyzvedavame nase auticko Ford Taurus a mirime do hor. Mlcime. Po pulhodine jizdy zmlkne i motor. Bude hur.

Se trema nechtenyma zastavkama se dostavame pod Loveland pass. Tam motor utichne natrvalo. Stojime na krajnici s otevrenou haupnou, kdyz u auta zabrzdi tri andele v podobe milych divek. Ales s Pavlem s nimi odletaji pro odtah, ja zustavam. Ani nevim jak se mi dari nastartovat auto a dojizdim az pred barak.

HT