napsal AC

Takze po zdarene koloudaci /foto vyse a nize/ a taskarici V Presticich u Honzi a druhy den u Jardy nas Konik odvez na Ruzyni.

 Jizda v pohode a my vsichni plni ocekavani co se zase pos... teda nepovede.

Na letisti vse v poho a po odbaveni to hrneme do letadla. Let do Bruselu probeh uplne v pohode dopravazen Prazdrujkem. V Bruselu pri odbaveni do NY si vybrali Honzu na dukladnou prohlidku. Po natazeni latexovych rukavic, nasla pani po ohledani dutin, za doprovodu mojeho a czentesovo smichu,  pouze casopis Leo  a par desitek panskych ochran. Jen zakroutila hlavou a uz ho dal nemucela. Pak pri kontrole letenek, nemoch Janek najit zpatecni letenku, takze se podlaha promenila v ukrutnou skladku vsech moznych papiru a dokladu. Nakonec ji nasel ani nevim kde. Uz uz sme mysleli, ze je vse ok... ale to by bylo moc brzo ne... ne?  Pak po prichodu k tunelu do letadla se ho securitak zeptal, zda nenechal nekde Janek zavazadla bez dozoru a zda tudiz neni moznost, ze by mu tam nekdo podstrcil bombu. Jan prilis nerozumel a rekl YES a uz ho smejkali stranou i s batohem. Nastesti opet dobro zvitezilo  nad zlym urednikem a my nasedli do letadla. Na Janovo miste sedel samozrejme nejakej cernoch... zase problem, ale kdyz Honza zahrozil jahodou, tak i tento muz africkych rozmeru preci jen ustoupil.

Osmihodinovy let sme tak nejak prospali. A Centes dokonce zaspal jidlo, coz snad ani neni mozny, ze ho ta jeho tasemnice neprobudila. Pristali sme v NY, zdalky sme videli Manhattan a cekali sme na spoj do Denver.

Tento let trval uz jen 4 hodiny, americani si chteli uctovat pivo... tak byl Mimy pekne vytocenej.

Vse bylo Ok protoze Aubry potvrdil nase vyzvednuti z letiste ... takze odbyly starosti s prepravou atd... dokonce i nocleh byl zajisten... pac Aubry obyval ctyrmistny apartman sam.

Po pristani sme asi jen pulhodinu hledali batohy. Denver ma fakt letiste velky jak krava.

Zanedlouho mne poklepava na rameno nejakej kubanec s ukrutnym afrem. "Tak velkou hlavu se fakt jeste nevidel" pomyslel sem si. Ale kdyz na me promluvil cesky, tak jsem pod timto ucesem zvanym microfon nasel ksicht myho byvalyho spoluzaka Aubryho. "hul" povida tak sem rek taky hul a uz nas vez k vozu BMW X5. Tak nejak sme se vesli ale bylo to tak tak. Aubry totiz musel zblaznit jinyho Cecha, kterymu bavora pucili - zamestnancum totiz nepucujou.

Po dalnici pri mijeni harleju a kamionu, zvolil Aubry spravnou muziku od Sabatu. S dobrym ozvucenim v tomto skvelem voze, na me dejchla bomba atmosfera. Ale pak sme se s klukama zacali nejak parit na zadnicich a az po chvili Aubry se smichem vypnul vyhrivani sedacek... a pak se ma clovek zbavit vlku. :-]

Na misto sme prijeli za tmy a po vyhltnuti par tykadel sme hotovi zalezli na kute. Vzdyt sme byli na ceste 25 hodin. Uffff.